Slovanská epopej

Domnívám se, že jméno Mucha zná asi každý. Muchů je u nás hodně. Jenže někdy je s tou výslovností problém. Dost jsem se zasmála na jednom blogu, kde paní chtěla být hodně spisovná a psala o malíři s příjmením "Moucha". Ale on byl přece Moravák a tam je mucha a ne moucha. A v zemi galského kohouta, kde pobýval a úspěšně tvořil, ho v rámci francouzské výslovnosti nazývali "Myša". Ať tak nebo tak, je to náš velikán a dokud Slovanská epopej "visí" ještě v Praze, vypravili jsme se za Muchou i my. Jsem toho názoru, že by to člověk prostě měl vidět.

Dříve, než se dostaneme k Muchovi, zamyslíme se, co znamená slovo epopej a co tímto názvem Alfons Mucha sledoval.

Epopej (z řeckého epos = slovo, pověst a poeió = dávat dohromady, skládat) je termín užívaný nejčastěji pro rozsáhlou (velkou) výpravnou epickou báseň, dnes častěji nazývanou také epos. Častěji je tento význam spojován s literárním dílem. Jde o velkolepé dílo, které líčí slavný čin. Z historie známe Epos o Gilgamešovi nebo Homérovo dílo Illias a Odyssea. Ovšem umělecké ztvárnění předlohy může být různé a Muchovými výrazovými prostředky bylo plátno, štětec a barvy.

Zde na obraze děti prosí maminku, aby jim dala čokoládu, jedná se o výrobek čokolády v prášku - prostě Ideál.

Reklama na vanilkové oplatky:

Zde je plakát na Jamajský rum:

Reklama na šampaňské Ruinart:

Reklama na mýdlo zn. Notre Dame:

Maloval obrazy, zde jako příklad Sedící žena:

Cyklus Čtyři roční období:

Mucha zemřel před sedmdesáti sedmi lety. Zůstalo po něm dílo, které ve světě nemá zřejmě obdoby. Od soboty 8. října 2016 do 19. února 2017 je v Kelvingrove Gallery v Glasgow otevřena výstava děl Alfonse Muchy: In Quest of Beauty. Při příležitosti její vernisáži vysílala rozhlasová stanice BBC Radio Scotland reportáž o Alfonsu Muchovi se záznamy hlasu jeho syna spisovatele Jiřího Muchy i vnuka Johna Muchy.

Alfons Mucha je příkladem českého umělce, který své uznání nejdříve vydobyl v cizině, prostě "Osud talentu v Čechách" s vyprávěním p. Zdeňka Mahlera:

Alfons Mucha - jeho život a dílo

Na úvod jsem hledala vhodné video a zjistila jsem, že převažovala cizojazyčná videa, hlavně v angličtině a ruštině. Nakonec, není divu, vždyť umělec tvořil např. v Paříži a je světoznámý. Jeho "rukopis" a způsob malby je natolik typický, že ho poznáme hned.

Alfons Maria Mucha (1860-1939) je nejvíce znám svou prominentní rolí, kterou hrál při tvarování estetiky francouzské secese na přelomu století. Jako zápolící a poměrně neznámý umělec českého původu žijící v Paříži, dosáhl Mucha okamžité slávy v prosinci roku 1894, kdy přijal zakázku vytvořit plakát pro nejslavnější herečku té doby, Sarah Bernhardt.

Plakát Alfonse Muchy k prvnímu uvedení hry Lorenzaccio v roce 1896 v divadle Sarah Bernhardt:

Sarah Bernhardt, rozená Henriette-Marie-Sarah Bernardt, (22. října 1844 Paříž - 26. března 1923 Paříž) byla francouzská herečka, jedna z nejvýznamnějších divadelních osobností 19. a počátku 20. století.

Ačkoliv se tiskař obával přijmout Muchův konečný nákres vzhledem k jeho nekonvenčnímu stylu, Bernhardt jej zbožňovala a u pařížanů měl takový úspěch, že někteří sběratelé podpláceli lepiče, aby jim plakát přenechali, anebo jej v noci žiletkou vyřezávali z návěstních tabulí. "Muchův styl" vešel ve známost. Úspěch onoho prvního plakátu vedl ke smlouvě mezi Bernhardt a Muchou a v následujících letech jeho práce pro ni a pro ostatní zahrnovala kostýmy a jevištní dekorace, návrhy pro magazíny a obaly knih, šperky a nábytek a četné plakáty. Mucha se vrátil do Československa v roce 1910 a zasvětil zbytek svého života tvorbě epické série 20-ti obrazů zobrazujících historii Slovanů, Slovanská epopej. Vytvořil i první československé známky:

Letopočty a údaje z Muchova života, události spjaté s jeho tvorbou. Taková malá Muchova časová přímka:

Slovanská epopej

Seznam obrazů

Jednotlivé obrazy

Slované v pravlasti

Slavnost Svantovítova

Slavnost Svantovítova: Když jsou bohové ve válce, pak je umění spásou - 1912

Tento obraz zachycuje oslavy sklizně na počest pohanského boha Svantovíta. Tato oslava se koná na baltském ostrově Rujáně v jeho hlavním městě Arkoně. Poklady naplněný chrám v centru oslav bylo posvátné místo, které bylo cílem poutníků v osmém až desátém století našeho letopočtu. Arkona byla později dobyta dánskými bojovníky. V Muchově době měla Arkona mýtický význam, symbolizovala totiž důkaz původní slovanské slávy.

Chrám se nachází na levé části pozadí celého výjevu. Nejjasnější postavou mezi poutníky v popředí je matka s dítětem za nimiž zapadá slunce. Vpravo nahoře je zobrazen vikinský bůh Thór se smečkou psů, jako předzvěst vyplenění Arkony. Uprostřed nahoře umírá slovanský bojovník před postavou Svantovíta, který je obmotán lipovými listy. Vertikální modrobílý proud představuje bojovníkův meč, který si bere bůh, aby chránil budoucnost Slovanů.

Důležitost uměleckých snah jako reakce na válku je zdůrazněna třemi muzikanty ve středu kompozice a také osobou řezbáře, který je utěšován a inspirován svou múzou.

Zavedení slovanské liturgie

Zavedení slovanské liturgie: Chvalte Pána v rodném jazyce - 1912

V devátém století moravský kníže Rostislav požádal byzantské mnichy Cyrila a Metoděje, aby přeložili části Bible a ostatní liturgie. Tento krok pobouřil německé biskupy a Řím. Cyril a Metoděj jsou vážení moravští svatí a tento obraz oslavuje jejich skutky.

Na obrazu je znázorněno čtení papežské buly Rostislavovu následovníkovi Svatoplukovi. Vše je situováno před branami Velehradu, slovanské pevnosti a hlavního města Velké Moravy. Metoděj, nyní arcibiskup, stojí jako vysoký stařec osvícený sluncem ve středu plátna podporován ministranty. Nalevo od něho jsou znázorněny temné postavy stráží věštící blížící se pomstu.

Nahoře vlevo je vyjevena skupina zarmoucených žen, které uklidňuje sám Cyril. Nad nimi ve středu je Rostislav spolu s patriarchou pravoslavné církve. Skupina čtyř postav vpravo nahoře znázorňuje ruské a bulharské panovníky, kteří podporovali slovanskou liturgii. Postava v popředí vlevo dole má symbolizovat vážného mladíka, který burcuje Slovany. Kruh v jeho pravé ruce představuje slovanskou jednotu.

Car Simeon

Bulharský car Simeon: zakladatel slovanské literatury - 1923

Období rozkvětu slovanské liturgie na našem území nemělo dlouhého trvání. Po smrti Metoděje byli jeho následovníci nuceni prchnout na dvůr bulharského cara Simeona. Tento panovník, ač původem mnich, dosáhl svého postu působením v armádě. Nejvíce však proslul jako učenec, který zprostředkoval překlady mnoha důležitých byzantských textů do slovanštiny.

Car je zobrazen ve velkolepé bazilice s malbami vyhnaných světců na zdech. Car je středobodem celého obrazu, vyzařuje z něj posvátná autorita a vznešenost. Je obklopen filozofy, spisovateli a učenci, se kterými jakoby dotvářel jejich díla. Podstata obrazu je v samotných knihách a svitcích, které symbolizují spojení minulosti s budoucností slovanstva.

Svaz slovanských dynastů

Český král Přemysl Otakar II.

Český král Přemysl Otakar II: Svaz slovanských dynastů - 1924

Přemysl Otakar II., který vládl mezi lety 1253 a 1278, je jedním z největších panovníků české historie. Je obdivován jak pro své vojenské úspěchy tak pro prozíravou štědrost a politické nadání. Malba znázorňuje svatbu jeho neteře Kunhuty Braniborské s uherským princem Bélou, na kterou Přemysl Otakar II. pozval všechny okolní slovanské panovníky. Zamýšlel totiž vytvoření velké slovanské koalice, která by zajišťovala mír pro všechny Slovany.

Postavy jsou zobrazeny v královském stanu před svatební kaplí. Jedná se o Přemyslovu osobní kapli, neboť na zdi můžeme vidět jeho erb - orla s roztaženými křídly. Přemysl sám je uprostřed obrazu, vítá dva nové hosty. Ostatní panovníci stojí okolo krále.

Štěpán Dušan

Korunovace srbského cara Štěpána Dušana východořímským císařem: Slovanský zákoník - 1926

Štěpán Dušan byl významný vojevůdce, který využil pádu byzantského impéria a rozšířil slovanská teritoria směrem na jih. V roce 1346 byl korunován carem v Srbsku a Řecku. V této pozici prosadil nový zákoník, který se rozšířil po celé tehdejší říši římské.

Na obrazu je znázorněno procesí lidu po královské korunovaci. Vedou ho mladé slovanské dívky v původních krojích. Ty jako by zakrývaly stařešiny s carským mečem a korunou za nimi. Toto má symbolizovat naději budoucnosti ukrytou v mládí. Samotný car je pak zobrazen v centru malby obklopen svou suitou, která se drží jeho červeného pláště.

Kouzlo slova

Milíč z Kroměříže

Milíč z Kroměříže: přestavba nevěstince na klášter - 1916

Jan Milíč z Kroměříže byl významnou osobou čtrnáctého století. Pocházel z Moravy, věhlas si však vydobyl v Praze, kde kritizoval excesy tehdejší církve a sloužil chudým. Díky svým skutkům získal spoustu příznivců a následovníků. V roce 1372 vybudoval klášter zasvěcený Marii Magdaléně na místě bývalého nevěstince.

Osoby v horní části obrazu na lešení pracují na stavbě kláštera, jehož hlavním posláním bude péče o chudé. Pod nimi je sám Milíč - skrovná postava napravo - jak káže skupině žen, které vyměňují své světské šaty za bílá roucha řádových sester. Morální čistota celého výjevu je umocněna bílým sněhem, který pokrývá staveniště a okolní prostranství. Mucha zvolil tento výjev jako symbol síly víry a soucitu.

Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské

Kázání Mistra Jana Husa v kapli Betlémské: Pravda vítězí - 1916

Mistr Jan Hus je nejznámější postavou reformistického hnutí, které se na území tehdejších Čech a Moravy utvářelo v patnáctém století. Jeho revoluční myšlenky - za něž byl roku 1415 v Kostnici upálen - přejali jeho následovníci a na jeho počest se celé hnutí jmenuje husitství. Jeho smrt vedla k rozpoutání husitských válek.

Mucha namaloval Mistra Jana kázajícího v Betlémské kapli v Praze roku 1412. Kázání poslouchají jeho studenti, kteří si dělají poznámky. Dále se na obraze nachází nalevo od Husa také kupec Kříž, zakladatel kaple. Napravo od něj je vyobrazen Jan Žižka, budoucí vojevůdce husitů. Dále je zde královna Žofie pod baldachýnem vpravo. Kněz stojící u kropenky si dělá poznámky pro nadcházející církevní proces s Husem.

Mucha vycházel ze zachovaných plánů z 18. století a proto zobrazil vnitřek Betlémské kaple tak, jak vypadal až po přestavbě v roce 1548, kdy byl původní plochý strop nahrazen pozdněgotickou síťovou, žebrovou klenbou.

Schůzka na Křížkách

Schůzka na Křížkách - 1916

Obraz Schůzka na Křížkách zobrazuje situaci po smrti Mistra Jana Husa, kdy převzal vedení reformistů utrakvistický kazatel Václav Koranda starší. Tento kněz podporoval tzv. přijímání pod obojí způsobou. Na Muchově plátně je zobrazen jak káže shromážděným následovníkům na Křížkách 30. září 1419. Připomíná, že pro obranu víry je potřeba i zbraní. Tento obraz představuje začátek husitských válek. Praporce na obraze symbolizují život a smrt - bělobu a červeň.

Po bitvě u Grunwaldu

Po bitvě u Grunwaldu: Severoslovanská vzájemnost - 1924

Počátek 14. století provázely vojenské výboje Řádu německých rytířů do severoslovanských zemí. Jako obranu proti těmto hrozbám uzavírají polský král Vladislav II. Jagelonský a velkokníže litevský Vitold obrannou spojeneckou smlouvu. Ta se pak poprvé uplatňuje v bitvě u Grunwaldu v roce 1410, kdy společná slovanská vojska vybojovala triumfální vítězství. Mucha se rozhodl místo samotné bitvy zobrazit spíše výjev po bitvě. Král Vladislav uprostřed místo radosti vyjadřuje zármutek, nad ztrátami z bitvy na obou stranách.

Po bitvě na Vítkově

Po bitvě na Vítkově: Tě Boha chválíme - 1916

V roce 1420, v počátečních fázích husitských válek, okupoval císař Zikmund Prahu. Rolnická armáda pod vedením statečného Jana Žižky přitáhla od Tábora pražanům na pomoc. Husité však byli početně slabší. Proto se opevnili na vrchu Vítkov kde odolávali německé přesile. V rozhodující okamžik bitvy jim na pomoc přišli pražští měšťané.

Na obraze je znázorněn kněz nesoucí monstranci přímo v bitevním poli, obklopen je věřícími. Napravo stojí sám Žižka a nad ním je silueta Hradčan. Na postavu vojevůdce pronikají sluneční paprsky skrze těžké černé mraky. Toto znázorňuje boží milost, která zajistila důležité vítězství. Žena s dítětem vlevo dole rozšiřuje záběr výjevu tím, že otočena zády přemítá nad osudem svého dítěte, který bude určovat nastávající válka.

Petr Chelčický

Petr Chelčický: Neoplácet zlem zlé - 1918

Tato kompozice, i když velice podobná výjevu po bitvě na Vítkově, zobrazuje zcela jiný motiv husitských válek. Vodňany byly v té době malým městem, které se ocitlo přímo uprostřed mezi válčícími stranami. Obyvatelstvo se rozhodlo uprchnout k Petru Chelčickému, kazateli víry z lidu a velkému filozofovi. Když k němu dorazili vyčerpaní k smrti, naplnění hněvem a smutkem za jejich právě vypalovaná obydlí (na obraze v pozadí). Chelčický k nim přistupuje s Biblí, a nabízí jim útěchu a podporu a zrazuje je od pomsty.

Toto plátno nejvíce podtrhuje Muchovu pacifistickou povahu, kterou podněcovala první světová válka vrcholící právě v čase kdy mistr pracoval na tomto obrazu.

Jiří z Poděbrad a z Kunštátu

Jiří z Poděbrad: král obojího lidu - 1923

V roce 1430 byl Řím nucen uznat husitské nároky a ukončil křížové výpravy do českých zemí. Když si stavy v roce 1458 zvolily za svého panovníka Jiříka z Poděbrad, naskytla se opět příležitost podvolit odkloněné věřící. Nový král se v roce 1462 vydal do Říma pro potvrzení královské moci, toho se mu však nedostalo, a nový panovník se musel vrátit. Za ním zpět pak putoval papežský vyslanec kardinál Fantimus de Valle. V Praze pak před králem přednesl požadavek Vatikánu k opětovnému podrobení pod papežskou stolici. Král rezolutně odmítá se slovy: "Na této zemi není nikoho, kdo je hoden soudit mé svědomí". Chlapec vpravo dole významně zavírá knihu s názvem 'Roma finita'. Toto značí začátek ztráty náboženského vlivu Říma nad Čechy, zrození nové svobody podtrhují paprsky slunce procházející skrz gotické okno.

Hájení Szigetu proti Turkům Mikulášem Zrinským

Hájení Szigetu proti Turkům Mikulášem Zrinským - 1914

V roce 1566 počali Turci invazi do slovanských zemí podél břehů Dunaje skrze uherské pláně. Jejich výboje narazily na tuhý odpor městských hradeb Szigetváru hájených jeho odvážnými obyvateli pod vedením chorvatského šlechtice Mikuláše Šubiče Zrinského. Nerovný boj se přiblížil k nevyhnutelnému konci a obránci s vědomím bezvýchodnosti své situace se připravují na poslední sebevražedný útok. Uprostřed obrazu pronáší Mikuláš povzbudivou řeč ke svým bojovníkům. Zatímco jeho manželka a szigetvárské ženy utíkají vpravo na věž prachárny, kterou než aby vydali na pospas obléhatelům, radši zapalují.

Mucha zachycuje moment exploze a zároveň příprav k bitvě, proto je celý obraz rozdělen sloupem temného dýmu, předznamenávajícího nastávající zkázu a symbolizujícího lidské oběti. Oba stěžejní momenty hrdinství slovanského lidu totiž nemohly nastat současně, avšak jsou hodny zobrazení.

Bratrská škola v Ivančicích

Bratrská škola v Ivančicích: kolébka Bible kralické - 1914

Náboženské hnutí inspirované Petrem Chelčickým známé jako Jednota bratrská v šestnáctém století přesídlila z Čech na Moravu. Konkrétně do Muchova rodiště Ivančic. V tomto městě počali tisknout první kompletně česky psanou Bibli. Tento počin byl pak dokončen v blízkých Kralicích. Odtud pochází její jméno. Kralická Bible je velkým symbolem české národní identity. V zobrazené scéně český šlechtic pán ze Žerotína přijel na inspekci prvních tisků Bible. Bratrští studenti se sbíhají kolem něho. Jen jeden zůstává předčítat Bibli slepému starci vlevo dole. Vzorem pro tohoto chlapce byl sám Mucha v mladických letech.

Budoucnost Jednoty je předpovídána rorýsy, kteří krouží kolem věže kostela a připravují se na odlet do přívětivějších krajin. Stejně tak hnutí bratří bude nuceno po bitvě na Bílé hoře přesídlit do ciziny.

Jan Ámos Komenský

Jan Ámos Komenský, učitel národů: Plamínek naděje

Po porážce českých stavů na Bílé hoře je české obyvatelstvo nuceno přecházet zpět ke katolictví. Ti, kteří vzdorují, jsou přesídleni do zahraničí. Mezi nejznámější uprchlíky patří Jan Ámos Komenský, náboženský vůdce církve bratrské a vášnivý zastánce vzdělání a výuky. Náboženský obsah jeho skriptů inspiroval mnoho jeho spřízněných vyhnanců o návratu ke svobodě. Mucha vymaloval jeho poslední okamžiky na tomto světě. Učitel sedí zhroucený v křesle na břehu moře v holandském Naardenu.

V popředí jsou jeho následovníci, kteří bědují nad jeho smrtí. Osamění a izolace Komenského je podtržena šedivostí moře a oblohy. Plamínek naděje přicházející z malé lucerny nalevo symbolizuje naději lepších zítřků pro celou slovanskou vlast.

Mont Athos

Mont Athos Svatá hora: Vatikán pravoslaví - 1926

Tento obraz se odchyluje od oslavovaných slovanských skutků a spíše vzdává hold pravoslavné církvi, která spojila Slovany s byzantskou kulturou a vzdělaností. Hora Athos zobrazená na plátně je nejposvátnějším místem pravoslavné církve. Na spodní části díla jsou zobrazeni poutníci, kteří vzdávají hold svatým artefaktům, které hlídají kněží.

Patroni čtyř nejznámějších staroslovanských klášterů nad nimi mají symbolizovat dobročinnost a víru. Za nimi stojí představení jednotlivých klášterů. Na vrchu je pak mozaika Panny Marie, symbol čistého ženství. Na Mont Athos mají však ženy vstup striktně zakázán dodnes.

Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou

Přísaha Omladiny pod slovanskou lípou 1894: Slovanské obrození - 1926 (nedokončeno)

V roce 1894 bylo v českých zemích zformováno patriotistické hnutí mladých "Omladina". Jeho zaměření bylo liberální a proticírkevní. Ideje jeho tvůrců byly však v tehdejším zřízení pronásledovány a jejich autoři byli odstraněni z veřejného života okolo roku 1904. Mucha zobrazuje vůdce Omladiny, jak skládají patriotistickou přísahu pod korunou lípy, ve které je ukryta bohyně Slovanstva.

Dvě osoby napravo jsou namalovány pouze bílkovou temperou. Nebyly nikdy dokončeny olejovými barvami. Proto nebyl obraz nikdy vystavován za Muchova života. Tento fakt berou někteří znalci jako důkaz toho, že epopej nebyla nikdy dokončena.

Významnými osobami na obraze jsou dále dvě děti na spodní zdi. Mucha použil své vlastní děti jako modely pro tyto postavy. Napravo je syn Jiří a nalevo jeho dcera Jaroslava hrající na harfu. Tento obraz je velmi podobný plakátu, který byl použit pro výstavu v roce 1928.

Zrušení nevolnictví na Rusi

Zrušení nevolnictví na Rusi: Svobodná práce - osnova národů - 1914

Nevolnictví bylo zrušeno v Rusku až v roce 1861, o mnoho let později něž ve zbytku Evropy. Obraz zachycuje zvěstování vydaného ediktu na Rudém náměstí. Ruský lid však neví, co s nabytou svobodou udělá, nejistota a strach z budoucnosti je zobrazen na většině postav kompozice.

Propastné rozdíly mezi vládnoucími a ovládanými jsou znásobeny vyobrazením chrámu Vasila Blaženého, jediné existující budovy vyobrazené v celé sérii.

Apoteóza z dějin Slovanstva

Apoteóza z dějin Slovanstva: Čtyři období Slovanstva ve čtyřech barvách - 1926

Závěrečný obraz celé série je navržen jako zastřešení celé ságy zobrazující vizi slovanského triumfu jako příklad pro celé lidstvo. Mucha používá čtyři různé barevné odstíny, aby prezentoval různé aspekty slovanské historie:

modrá vpravo dole reprezentuje mytické rané období,

červená vlevo nahoře indikuje husitské války,

černé osoby uprostřed vlevo jsou pozdější nepřátelé Slovanů,

a nakonec postavy zaplavené žlutou jsou ti, kteří přinášejí vznešenou svobodu, mír a sjednocení mezi národy.

Omladina nesoucí větvičky lípy skládá hold slovanským hrdinům, mezi nimiž je i skupina vojáků první světové války. Hlavní postavou celého obrazu je muž s rozevřenou náručí, jenž zosobňuje útrapy, které museli Slované snášet během staletí, ale také značí naděje pro novou republiku. Dalšími symboly jsou: kruhy věnců = jednota, holubice = mír, duha = štěstí a Kristus = požehnání.

Položme si otázku, kdy asi konečně Muchova Epopej získá důstojné prostředí. John svého času naznačil magistrátu, že v roce 2012 by už muzeum mělo být otevřené. Z toho prý vznikla menší panika, rok 2012 zmínil proto, že uplyne sto let od doby, kdy malíř předal první plátna Praze. Minimálně  v tom roce měl být položen základní kámen, do roku 2015 by měl pavilon stát. Pokud by tento záměr nevyšel, pokud by magistrát nesplnil základní podmínku darovací smlouvy, kterou je důstojné vystavení na specifickém místě ve specifické budově, měla by nastoupit druhá varianta. Praha by podle Johnova názoru o Slovanskou epopej přišla. Konečně, proč by mělo být všechno v Praze? Brno je moravskou metropolí, Alfons Mucha byl Moravan. A Brno už v minulosti projevilo velký zájem. Nejeden současný návštěvník má jiný názor: proč by dílo, které Krumlov zachránil pro několika generací, nemělo zůstat u těch, kteří se o jeho zachování postarali? A takto pořád dokola.

John trvá na myšlence autora.: "Měla by to být novostavba. Moje vize je, že v prvním sále by byl Bosenský pavilon (expozice Bosenského pavilonu ze Světové výstavy v Paříži v roce 1900), potom dva sály pláten Slovanské epopeje, jak si to dědeček představoval, v dalším sále veškerý materiál k epopeji, jejž máme - velké pastely, fotografie, kresby. V ideálním případě by byl také prostor pro krátkodobé výstavy. Praha by tak měla unikátní možnost mít místo podobné například van Goghovu muzeu v Amsterdamu."
Pro realizaci záměru má John dokonce připraveného dosud nejmenovaného mecenáše, jediné, co je ochoten říct, je to, že jde o slušné peníze. Mecenáš by celou realizaci pavilonu, odhad činí 400 až 500 milionů korun, zaplatil a pak by jej provozoval. Ale bude hodně záležet na konstrukci a použitých materiálech, dodává, že má jít o minimalistickou architekturu. Co je důležité, plátna Slovanské epopeje zaujímají v průměru sedm krát pět metrů a podle autorových představ mají viset vysoko nad zemí, aby diváci měli dostatečný odstup. Ve Veletržním paláci budou obrazy umístěny do konce roku 2016 a pak se mají vydat na dalekou cestu do Asie. Kam budou umístěna po návratu se neví.

Daleká cesta Slovanské epopeje do Asie

Praha o Slovanskou epopej velmi stála. Momentálně se jí hodlá na neurčitou dobu zbavit a poslat obrazy na turné po jihovýchodní Asii. Proti tomu protestují jak odborníci, tak potomci malíře. Magistrát na zápůjčce trvá, podle Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ale hrozí poškození obrazů.
Radnice ale Čínu schválila
Memorandum, na jehož základě zapůjčí v únoru 2017 Praha Slovanskou epopej Alfonse Muchy do Číny, schválili pražští radní 14. června 2016. Výstava v Číně bude následovat po japonském turné a uskuteční se od poloviny roku 2017 do poloviny roku 2018. "Čínská strana za zápůjčku zaplatí 2,7 milionu korun. Zároveň se zaváže k úhradě nákladů spojených s přesunem a balením pláten a s jejich pojištěním. Kdy by se mělo světově unikátní dílo zpět do ČR vrátit, není známo," upozorňuje Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví.
Radní Wolf problém nevidí
Magistrát nehodlá na svých plánech o turné do jihovýchodní Asie nic měnit. Podle radního pro kulturu Jana Wolfa (Trojkoalice) vystavování světoznámé epopeje propaguje Českou republiku ve světě. Žádné poškození prý plátnům nehrozí. "Speciálně máme restaurátora a člověka pověřeného, který se stará pouze o Slovanskou epopej. Jakékoliv problémy, které by případně hrozily, by samozřejmě vzal v potaz a neumožnil by jejich vycestování," uvedl k tématu radní. Kromě už odsouhlaseného Japonska a Číny o epopej stojí i Jižní Korea nebo Spojené státy.
Čím více manipulace, tím méně Muchy - asi tak.

Muchova epopej už byla v minulosti několikrát vystavována v zahraničí. Například v Chicagu, New Yorku, Stockholmu či ve Vídni. Vždy však bylo nutné po návratu z turné toto dílo zrestaurovat. "Když ještě Alfons Mucha žil, restauroval plátna sám. Poškození způsobovala opakovaná rolování na tubus nebo změna klimatu. Alfons Mucha již nežije, a když to řeknu zkráceně, tak čím více manipulace, tím méně Muchy," říká restaurátorka malířských děl Zuzana Poláková, která restaurovala i Muchova díla ze soukromé sbírky.
Riziko poškození je značné
"Žádáme ministerstvo kultury, aby s ohledem na nezpochybnitelné ohrožení díla a s ohledem na zachování světově unikátního obrazového cyklu pro další generace nevydalo souhlas s vývozem této kulturní památky do zahraničí," uvádí v tiskové zprávě Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví. Restaurátoři poukazují na to, že i přes nejmodernější vybavení není možné poškození díla zabránit. Každý pohyb podle nich znamená narušení plátna. "Každá manipulace s dílem znamená, že jej musíte navíjet na válec. Ohýbáním dochází k mechanickému poškození malby, vznikají praskliny a dílo se musí následně restaurovat. Pro tento typ malby je největším ohrožením manipulace," říká profesor Karel Stretti z Akademie výtvarných umění v Praze, jeden z našich největších odborníků.
Může nastat právnická bitva
Případné poškození díla nám navíc patrně nikdo nezaplatí. Podle Ludmily Kaprasové, soudní znalkyně v oboru textilie, může velmi pravděpodobně nastat situace, kdy se dílo vrátí z ciziny poškozené, přičemž protistrana prokáže, že zachovala mezinárodní standardy pro transport a vystavení díla. "Pak už to bude jenom bitva právníků na několik let," říká znalkyně.
Vnuk se zápůjčkou nesouhlasí, vnučka prý ano.

Muzeum Alfonse Muchy
Muchovo muzeum je prvním muzeem na světě věnovaným životu a dílu proslulého představitele secese Alfonsu Muchovi. Nachází se v barokním Kaunickém paláci v historickém centru Prahy.

Expozice podává souhrnný pohled na výtvarné dílo Alfonse Muchy (1860-1939), kromě jeho Slovanské epopeje. Pozornost je soustředěna zejména na pařížské období (1887-1904), které je světově nejproslulejší. Zde se ukazuje ucelený soubor plakátů, v čele s nejvýznamnějšími plakáty pro Sarah Bernhardt, soubor charakteristických dekorativních panó, početná ukázka z Documents décoratifs (1902), ukázka z pařížských skicáků.

Další dekorativní předměty, plastika a ukázky z knižní tvorby jsou uloženy ve vitrínách. Zvláštní skupiny jsou vytvořeny z plakátů vzniklých později v Čechách (1910-1939), z kreseb a olejomaleb. Není zanedbán ani vztah Muchy k Praze. V závěru expozice je náznak Muchova ateliéru s originálním nábytkem, fotografie jeho rodiny a souborem ateliérových fotografií pořízených Muchou v Paříži.

Muchova rodina

Manželka - Marie Muchová

Dcera  - Jaroslava Muchová

Syn - Jiří Mucha

Druhá snacha, manželka Jiřího - Geraldina Thomsen Muchová

Geraldine Thomsen Mucha (5. července 1917 Londýn − 12. října 2012 Praha) byla skotská hudební skladatelka, od roku 1945 žijící v Praze. "Když se dnes ohlédnu, vím, že jsem prožila krásný život. Zajímavý a dobrodružný. Jsem šťastná, že žiju v Praze. Pro muzikanta je Praha to nejlepší místo."